Movie site.

Film byl nominován na všechny tři hlavní české filmové ceny: Českého lva za nejlepší dokument roku 2012, Cenu české filmové kritiky za nejlepší dokument roku 2012 a také na Českého lva – Cenu filmových kritiků a teoretiků za nejlepší dokument roku 2012.

Dokument Dva nula nechce být reklamou na fotbal ani kárat chuligány. Ukazuje bizarní rozmanitost skrytou v zdánlivé jednolitosti, předvádí obraz toho, jak odlišně může být prožíván a komentován zdánlivě sdílený zážitek: širší platnost jeho sdělení je evidentní.

- Marcel Kabát, LIDOVÉ NOVINY, 26.10. 2012

Abych to shrnul: tihle kluci přesně věděli, co chtějí říct, vše tomu podřídili a nevykašlali se přitom na filmařinu. A to je velký.

- Luděk Staněk, REFLEX, 25.10. 2012

Na 16. Mezinárodním Filmovém Festivalu Dokumentárních Filmů Jihlava 2012 udělila porota v soutěžní sekci Česká radost zvláštní ocenění filmu Dva nula. V porotě kromě jiných zasedl i vědec a filosof Ivan Havel, a ceny si tak velmi vážíme.

Dva nula je jeden z nejhlubších filmů, jež jsem v posledních letech viděl. Otevírá celý vějíř otázek. Je to dílo, které je humánní bez frází a proklamací. A které jde přitom až na dřeň.

- Oto Horák, Cinepur.cz

Ochozy fotbalového stadionu rozhodně nepatří jen rowdies, jak se snaží nejedna televizní reportáž zastrašit „obyčejné“ lidi. Ochozy stadionu totiž patří stejně tak oněm obyčejným lidem. Těm slouží k setkávání, komunikaci a projevům, mnohdy vskutku svérázným. Přesvědčují o tom tvůrci snímku Dva nula, který aspiruje na tuzemskou událost letošního roku.

- Lukáš Král, Kinobox.cz

Distributorem je Asociace českých filmových klubů (AČFK).

Jihlavský festival se koná 23. – 28. října, ten bratislavský 9. – 15. listopadu.

Promítán tam bude 26.7. ve 20:30 v kině Hvězda. Pozvánkou na projekci budiž slova dramaturga Jana Jílka z festivalového katalogu: „Tvůrci se otevřeně hlásí k Formanovi a Papouškovi (jejich film můžeme vnímat jako variaci na to, co by se stalo, kdyby si Ludva z Ecce Homo Homolka „ten fotbal nakonec vybojoval”) a předkládají divákovi formálně vycizelovanou ódu na českou radost i malost. Celý snímek se s jasně čitelnou strukturou blíží konceptuálnímu umění – s vybranými „hrdiny” daného derby se setkáváme v přesně daném počtu sekvencí natočených před zápasem, během peripetie tohoto dramatu (rychlé dva góly Sparty na konečných 2:0) a po konci zápasu. I přes danou formální strukturu film ani v nejmenším nepůsobí jako vykonstruované umění pro umění – především díky výjimečnému citu pro výběr bizarních postav reprezentujících pars současné české společnosti. Stadion Sparty působí jako obří mixér, ve kterém se dokonale promíchají jednotlivé společenské, rasové i věkové vrstvy a výsledkem je univerzální produkt českého fotbalového fanouška. Všichni aktéři dokumentu, jakkoliv dokonale rozdílní, se po tomto „rozmixování” chovají velmi podobně – výsledkem jsou výbuchy potlačované agresivity, nadužívání vulgárních výrazů (výraz pro dámské přirození začínající na „pí” a končící na„a” zazní ve filmu snad dvěstěkrát), kibicování dění na trávníku a masové vzývání bohů na fotbalovém hřišti (mesiáš se v tomto případě jmenuje Leonard Kweuke). V tomto nejzábavnějším českém dokumentu posledních let je určujícím principem deus ex machina (pro nás) neviditelného zápasu.”

Poprvé zde bude k vidění v sobotu 30.6. 2012 v 18:30 v kině Čas.